Správní právo

Časopis Správní právo – z obsahu

× Handrlica Jakub: Laudatio Heleně Práškové k jejímu životnímu jubileu

× Martin Adamec a Lenka Pítrová: Správní trestání umělců _{^{(Text se zaměřuje na poměrně neobvyklé a v odborné literatuře doposud nezpracované téma, kterým je správní trestání umělců. Ve vnitrostátním právním řádu lze v současné době nalézt dvě skutkové podstaty přestupků, které může naplnit umělec jako jejich zvláštní subjekt. Jde o přestupky umělců zapsaných v registru umělců dle zákona č. 203/2006 Sb. Obce pak mají možnost upravit v obecně závazných vyhláškách pouliční umění (busking) a na základě těchto podzákonných předpisů mohou být potrestáni pouliční umělci (buskeři). Autoři tyto právní úpravy podrobně rozebírají a uvádějí argumenty jak v jejich prospěch, tak i neprospěch, a hledají odpověď na otázku, zdali je nutné, aby skutkové podstaty přestupky zaměřené na umělce byly nutnou součástí právních předpisů.)}}

× Kamila Balounová: Koho pokutovat? Hranice odpovědnosti zadavatele a zhotovitele na příkladu zákona o ochraně přírody a krajiny _{^{(Článek se zabývá otázkou veřejnoprávní odpovědnosti v situaci, kdy jedna osoba zásah iniciuje a objedná (zadavatel) a jiná jej fakticky provede (zhotovitel), a to na příkladu kácení dřevin bez povolení orgánu ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Na základě analýzy judikatury správních soudů autorka ukazuje, že výklad odpovědnosti není ustálený. Přestože východiskem je zásada, že za protiprávní zásah odpovídá primárně ten, kdo jej fyzicky realizoval, judikatura připouští, že za určitých okolností může být odpovědný i zadavatel.)}}

× Kateřina Frumarová: Ústní jednání v řízení o přestupku: k možnostem vyžití videokonference _{^{(Článek se věnuje problematice vedení ústního jednání v řízení o přestupku, a to zejména prostřednictvím videokonferenčního zařízení, které však prozatím stávající úprava nepřipouští. Autorka se v textu opírá především o analýzu využití videokonferenčních prostředků v soudním řízení, kde již má tento způsob vedení ústního jednání své místo. Inspirativní se jeví především stávající úprava v trestním řádu, jakož i česká a evropská judikatura týkající se této problematiky. Jak řízení o přestupku, tak řízení o trestném činu musí totiž naplňovat ústavně právní i evropské požadavky práva na spravedlivý proces. V návaznosti na první (neúspěšnou) snahu novelizovat správní řád a umožnit obecně využití videokonferencí jako fakultativní formy vedení ústního jednání poukazuje autorka na zásadní podmínky i limity pro realizaci videokonferenčního jednání, jakož i na aspekty s tím související (garance práva být off-line, zákaz diskriminace, ochrana osobních údajů a další).)}}

× Tomáš Gřivna: Trestní postih za užití technologie deepfake – stručné poznámky _{^{(Příspěvek se zabývá otázkou, zda a jak má být trestně postihováno neoprávněné užití technologie deepfake. Upozorňuje na rostoucí společenskou škodlivost deepfake, zejména kvůli zásahům do soukromí a erozi důvěry v informace. Popisuje, že před rokem 2025 bylo nutné trestnost deepfake dovozovat z existujících skutkových podstat, které však nebyly dostatečné. Novela zákona č. 270/2025 Sb. kriminalizuje v § 191a a § 181 odst. 2 jednání, je potřebná, avšak nově přijaté řešení není ideální a může vést k přepjaté trestní represi.)}}

× Eliška Klimentová: Konec kárné odpovědnosti ve státní službě – kárná řízení v číslech _{^{(Článek analyzuje proměnu odpovědnostního režimu ve státní službě po novele zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, účinné od 1. ledna 2025, která ruší kárné komise i kárné řízení. Současně poprvé publikuje souhrnná data získaná od komisí I. stupně a z agendy kárné komise II. stupně o četnosti a výsledcích kárných řízení. Empirická zjištění poskytují základ pro věcnější hodnocení fungování systému a debat o jeho proměně směrem k pracovněprávní logice.)}}

× Martin Kopecký: Projednávání přestupků členů profesních komor podle AML zákona _{^{(Článek rozebírá vývoj právní úpravy odpovědnosti členů profesních komor za porušení pravidel AML a poukazuje na některé rysy současné hmotněprávní a procesněprávní úpravy přestupků členů profesních komor v oblasti AML.)}}

× Hoang Nguyen: Zásada ne bis in idem v cizineckém právu: přístupnost správního vyhoštění i po trestním odsouzení _{^{(Článek pojednává o zásadě ne bis in idem a jeho významu v cizineckém právu. V tomto článku se autor konkrétně zabývá otázkou, zda lze cizince i po jeho trestním odsouzení vyhostit. Proto stručně zkoumá, jakou povahu má řízení o správním vyhoštění, tj. zda jde o řízení o trestním obvinění, či nikoli. Jistou inspiraci poskytuje samotná judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která se musela vypořádat s otázkou souběžné reakce na téže jednání vícero způsoby, resp. nástroji. Právě souhrn těchto argumentů nabízí odpověď na otázku, zda je správní vyhoštění cizince i po jeho trestním odsouzení možné.)}}

× Kateřina Pechmannová: Kdo má rozhodovat o přestupcích podle zákona o regulaci reklamy u léčivých přípravků a zdravotnických prostředků? _{^{(Článek zpracovává téma regulace reklamy na léčivé přípravky a zdravotnické prostředky se zaměřením na problematické vymezení působnosti dozorových orgánů, zejména mezi Státním ústavem pro kontrolu léčiv a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Konstrukce dozorových orgánů nad zákonností reklamy, kombinující příslušnost podle způsobu šíření reklamy nebo podle věcné oblasti, s nadřazením podle způsobu šíření, je však složitou a v některých případech i nejasnou.)}}

× Richard Pomahač: Perspektivy správního trestání _{^{(Příspěvek je věnován postupnému přechodu od správního trestání, spojeného s logikou trestního práva, k administrativnímu sankcionování jako formě správní činnosti. Nová úprava vedla k podstatnému zvýšení počtu skutkových podstat tím, že jako přestupky byly kvalifikovány delikty právnických osob. Zároveň se prohloubil rozdíl mezi ustálenou částí přestupkového práva a novou úpravou. Při pokračující expanzi regulace spojené s technologickou změnou se segmenty zvláštní úpravy staly určujícími pro celkovou podobu přestupkového práva.)}}

× Jiří Rajch a Daniel Burda: Obce před ÚOHS: protisoutěžní účinky hazardních vyhlášek a správní trestání podle § 22aa ZOHS _{^{(Článek se věnuje tomu, jak mohou obce prostřednictvím obecně závazných vyhlášek regulujících hazardní hry narušit hospodářskou soutěž a být za to sankcionovány podle § 22aa ZOHS, zejména pokud používají adresní výčet provozoven, který mívá diskriminační účinky. Autoři popisují vývoj právní úpravy, postup ÚOHS při posuzování proporcionality a objektivity regulace a upozorňují na napětí mezi dvěma paralelními režimy dozoru: ze strany ÚOHS (spojený s následným správním trestáním), a derogační pravomocí Ústavního soudu, jenž může (na návrh Ministerstva vnitra) příslušnou vyhlášku zrušit. Tento dvojkolejný systém vede k nekonzistentním závěrům v jednotlivých kauzách (např. Bílina), protože ÚOHS hodnotí konkrétní dopady regulace na soutěž, zatímco Ústavní soud posuzuje ústavnost a zákonnost vyhlášky jen z obecných pozic. Autoři navrhují systémové řešení spočívající v efektivnějším propojení obou kontrolních mechanismů.)}}

× Vladimír Sharp: Skryté přestupkové říení a sankční účinky netrestních opatření v českém správním právu _{^{(Tento článek se věnuje problematice tzv. skrytého přestupkového řízení v kontextu odnětí veřejnoprávního povolení, tedy situacím, kdy je pro účely zrušení povolení k výkonu regulované činnosti samostatně posuzováno jednání, které zároveň naplňuje znaky některého přestupku. Autor dospívá k závěru, že se jedná o nežádoucí legislativní jev, v jehož důsledku dochází ke zhoršení procesního postavení účastníka řízení, jemuž je upřeno projednání věci v režimu přestupkového řízení a namísto toho se otázka viny fakticky posuzuje jako otázka předběžná.)}}

× Michal Skřejpek: Zákon plný záhad _{^{(Zákon XII desek se řadí mezi nejznámější a nejdůležitější prameny římského práva, přesto je s ním spojena celá řada nejasností, otázek i pozoruhodností. Pravidla zahrnutá do této normy totiž byla původně obyčejem, který byl následně zapsán, a poté opět přešla do oblasti nepsaného práva. Další zvláštností je problematika platnosti tohoto zákona. Nikdy totiž nebyl výslovně zrušen, ale jednotlivé normy byly postupem doby „překrývány“ novou úpravou. Dnes již nelze určit, jak se tento soupis obyčeje nazýval, protože název lex XII tabularum je až pozdějšího data. Nejistý je rovněž materiál, na kterém byl vystaven na římském fóru, stejně jako to, zda se opravdu jednalo výlučně o zápis římského obyčejového práva.)}}

× Vladimír Sládeček: K disciplinární odpovědnosti ve veřejné správě _{^{(Autor se zabývá jednotlivými právními úpravami disciplinární odpovědnosti osob působících ve veřejné správě. Nejprve zkoumá disciplinární odpovědnost v oblasti státní správy. V této části rozebírá zejména úpravu disciplinární odpovědnosti vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů. V druhé části se zaměřuje na oblast samosprávy a věnuje se toliko profesní samosprávě, neboť zaměstnanci územních samosprávný celků podléhají jako ostatní zaměstnanci režimu zákoníku práce. V České republice existuje celá řada profesních samosprávných korporací. Autor nepopisuje jednotlivé úpravy, ale pokusil o vymezeních určitých společných základních rysů právní regulace.)}}

× Josef Staša: Něco o právu na houby _{^{(Právní rámec „občanského“ houbaření v České republice představuje institut obecného užívání lesa, upravený lesním zákonem. Na jeho bázi pracovně zformulované „právo na houby“ však nemá kvalitu veřejného subjektivního práva. Vlastník lesa přesto nesmí obecnému užívání bezdůvodně bránit. Povinnost strpět obecné užívání lesa není nuceným omezením vlastnického práva, za něž by musela příslušet náhrada. Limity houbaření vyplývají nejen z lesního zákona, ale i z právních předpisů o ochraně přírody a okrajově rovněž z právních předpisů zacílených na ochranu veřejného zdraví. Podrobná pravidla sběru hub české právo, na rozdíl od některých zahraničních právních řádů, nestanoví. Vzhledem k české houbařské tradici by jejich prosazování bylo obtížné a výsledná efektivnost nízká. Ke zvýšení kultury houbaření tak u nás může přispět zejména zájmově osvětová činnost. Absentuje však zákonná úprava týkající se volně rostoucích hub mimo les.)}}

× Petr Svoboda: K pojmu správní úřad ve smyslu Ústavy ČR _{^{(Článek se zabývá pojmem správní úřad, jak ho chápe Ústava ČR, a snaží se určit jeho pojmové znaky.)}}

× Petr Šámal: „Trestní obvinění“ podle čl. 6 odst. 1 EÚLP a judikatura českých soudů _{^{(Příspěvek se zabývá judikaturou ESLP k pojmu „trestní obvinění“ a navazující judikaturou Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu ve vztahu k zásadě ne bis in idem z hlediska možných přístupů navázaných na skutek de facto a na skutek de iure“. V té souvislosti poukazuje zejména na problémy ve správním trestání, kde poměrně často totéž jednání naplňuje skutkové znaky dvou nebo několika správních deliktů v různých sektorových zákonech, a poskytuje i některá možná řešení.)}}

× Josef Vedral: K asperační zásadě v zákoně o odpovědnosti za přestupky _{^{(Tématem článku je ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, které upravuje možné použití tzv. asperační zásady, tedy možnosti zvýšit horní hranici sazby pokuty, která se ukládá při spáchání více přestupků stejným pachatelem. Zákon o odpovědnosti za přestupky obecně vychází z tzv. zásady absorpční, kdy se v případě více přestupků spáchaných stejnou osobou uloží trest za přestupek nejpřísněji trestný, resp. nejzávažnější, pokud jsou tresty stejné. Vedle toho však umožňuje použít i zásadu asperační, kdy je možné horní hranici sazby pokuty za přestupek nejpřísněji trestný zvýšit až o polovinu, nejvýše však do částky, která je součtem horních hranic sazeb pokut za jednotlivé společně projednávané přestupky. Problémem právní úpravy však je, že nestanoví žádná kritéria, při jejich splnění je možné asperační zásadu použít, která by se lišila od kritérií použití zásady absorpční, v obou případech jde o dva nebo více přestupků téhož pachatele projednávaných ve společném řízení. Dnešní úprava je pozůstatkem původního návrhu zákona, který počítal s kategorizací přestupků na tři skupiny podle jejich závažnosti, přičemž kritériem použití absorpční zásady mělo být to, že alespoň jeden ze společně projednávaných přestupků patří mezi nejzávažnější. Toto kritérium sice použít nejde, protože přestupky se takto nerozdělují, použití absorpční zásady by nicméně i tak mělo zůstat vyhrazeno pro skutečně závažné a výjimečné případy. Argumentem ve prospěch takového závěru může být i ustanovení trestního zákoníku, které váže použití asperační zásady na „vícečinný souběh většího počtu trestných činů“. V každém případě by měla správní orgán použití asperační zásady jako možného, nikoliv povinného (na rozdíl od absorpční zásady) institutu co možná nejpřesvědčivěji odůvodnit.)}}

× Martin Wagner: Správní trestání jako motor reforem rakouského správního soudnictví _{^{(Moderní rakouské správní soudnictví prošlo vývojem rakouského správního soudnictví od jeho počátků v 19. století až po zásadní reformu z roku 2012 pozoruhodným vývojem. Ukazuje, že právě oblast správního trestání byla opakovaně klíčovým impulzem k proměnám procesních i institucionálních struktur. Stať se věnuje především historickým kořenům správněsoudního přezkumu, formování říjnového zákona z roku 1875 a jeho dlouhodobému vlivu, poválečným výzvám spojeným s nárůstem agendy a evropskými standardy spravedlivého procesu, stejně jako vzniku nezávislých správních senátů v roce Reforma z roku 2012 představuje vyústění více než stoletého vývoje: zavádí dvoustupňovou soustavu správních soudů, opouští tradiční kasační model a prosazuje rozhodování ve věci samé. Právě požadavky na efektivní a plnohodnotnou soudní ochranu v řízeních o správních deliktech byly hlavním motorem transformace celého systému.)}}

www.mvcr.cz/spravni-pravo